24. kapitola

2013
11.24

Pivní kuriozity

V této kapitole, jak název napovídá, bude řeč o pivních kuriozitách, a tak buďme styloví i v otázce, kterou vám – už naposledy – pokládáme. Zkuste si tipnout, jak vypadá nafukovací hospoda, na jakém principu pracuje samochladicí plechovka anebo zdali už někde na světě vymysleli robota na otvírání pivních lahví. Na otázku, proč by ho vůbec měl někdo vymýšlet, asi nebude umět odpovědět nikdo…

Pivo je fantastická věc. Obsahuje přibližně osm tisíc látek, mezi nimi například čtyři sta různých vonných látek. Pro srovnání: víno obsahuje asi čtrnáct set a čaj osm set různých látek. Takže kuriozitou je už pivo samo o sobě.

A teď už se vydejme světem za skutečnými pivními kuriozitami.

Nejprve se zastavíme ve Spojených státech. Už jsem se zmiňoval o tom, že všechny nápoje, které mají přes čtyři a půl procenta alkoholu, jsou označovány jako sladový likér a většinou musí být na veřejných místech ukryty v papírových sáčcích. Pivo je zkrátka ve Spojených státech v některých případech těžce alkoholickým nápojem, kdežto třeba v Bavorsku je řazeno oficiálně k potravinám, a ne k alkoholům. Ve Švédsku se relativně běžně prodává jen pivo s obsahem alkoholu do 3,5 procenta, silnější nejsou běžně v prodeji. Na těch si mohou Švédové pochutnávat pouze v zahraničí nebo je lze v omezeném množství koupit ve speciálních obchodech označených Systembolaget (něco jako Tuzex v dřívějších dobách u nás). Ve Finsku mají sice také speciální obchody, kde se dá pivo koupit, ale jsou velkorysejší a hranici alkoholu nastavili na 4,7 procenta. V Německu, konkrétně v severním Bavorsku, je pro změnu největší hustota pivovarů na světě.

Můžeme se vydat za pivními kuriozitami i do minulosti?

Například v roce 1836 byla z Norimberka do Fürthu vypravena první pivní vlaková zásilka – dva sudy piva. Do té doby se pivo vozilo jen koňmo. Ale můžeme zamířit až k jednomu z nejstarších zákoníků světa, Chammurapiho kodexu, který se věnuje zeširoka obchodu – a také pivu. Nepřeberné množství paragrafů mluví o jeho výrobě i ceně – za kolik by se mělo v určitých krajích prodávat a taky kolik piva komu patří. Správce kraje tehdy měl právo přidělovat množství piva „na hlavu“ – třeba osm až deset litrů na den, vysoce postavené dámy měly příděl tři až pět litrů. S pivem souvisely i mnohé jiné povinnosti – například zákon číslo 109 říkal: „Jestliže šenkýřka, v jejímž domě se scházeli zločinci, tyto zločince nezadržela a do paláce nepřivedla, bude tato šenkýřka usmrcena.“

Jak je měla chudák holka poznat?

Na to nedokážu odpovědět. Raději pojďme k pivním rekordmanům, co se týče obsahu alkoholu. Jako skoro ve všem je i v tomhle trošku nepořádek. Na jedné straně máme piva, která jsou vařena podle takzvaného čistotního zákona. Ten byl před pár lety zrušen, ale třeba v Bavorsku se podle něj ještě ve většině případů vaří. (I když i tam stejně jako v ostatních zemích Unie roku 1994 pozbyl oficiální platnosti, i u nás tento zákon část pivovarů dobrovolně dodržuje.) Tento zákon určuje, že pivo se vaří pouze z vody, sladu, kvasnic a chmele. Nesmí se do něj přidávat nic jiného, například ovoce, řepný cukr a podobně. Na straně druhé jsou piva, která nazývám pivy z volné ruky. Do takových piv si každý může přihodit cukru a dalších příměsí – například stabilizátorů nebo podporovačů pěny – kolik chce.

Co Guinessova kniha rekordů a pivo?

Od roku 1994 je nejsilnějším pivem podle extraktu původní mladiny Vetter 33. Tento alt z heidelberského pivovaru vznikl tak, že si sládek pan Rudolf J. Kasper s majitelem pivovaru panem Vetterem řekli, že se pokusí uvařit nejsilnější pivo světa. To mělo třiatřicet procent extraktu původní mladiny, lépe řečeno 33,19 % váhově a 37,91 % obsahově. Ale to víte, my sládci jsme soutěživí a tak je možné, že právě v tuto chvíli heidelberský alt někdo překonal.

Existují i silnější piva?

Jsou piva, která mají třeba čtrnáct procent alkoholu. Jedním z nejsilnějších piv Evropy je Samichlaus, které se vaří v pivovaru Schloss Eggenberg v Rakousku. Recept převzali Rakušané od jednoho švýcarského pivovaru v Curychu. A to už je pořádná síla! Také Němci jsou známí silnými pivy: už jsme zmínili pivo nazvané ve volném překladu Hromový kozel – ten měl třináct procent alkoholu. Hned po něm přišel na trh německý Kulminator; všimněte si té koncovky -ator, všechna silná piva totiž mají právě tuto koncovku. A také Kulminator byl považován za jedno z nejsilnějších piv světa.

Které pivo se může pyšnit tím, že je nejsilnější v České republice?

Vaří je pražský pivovar U Medvídků a jmenuje se X-Beer 33. Je to polotmavý speciál obsahující 33,48 % extraktu původní mladiny. Toto pivo je držitelem certifikátu o nejsilnějším pivu České republiky a zároveň patří k nejsilnějším pivům nejen v Evropě, ale i na světě.

Nejsilnější piva světa – to jsou neskutečná čísla. Počátkem roku 2009 bylo prý vyrobeno pivo obsahující 27,6 % alkoholu. To je jako vodka s trochou džusu!

Rodištěm tohoto piva je berlínský pivovar Südstern a jeho otcem je tamní sládek pan Schoppe. O tom, že se o nový rekord pokusí, se psalo už v roce 2005, ale certifikát o nejsilnějším pivu světa získal až 8. ledna 2009. Takový nápoj už můžeme nazvat pivním likérem. Je velice hustý, plný, samozřejmě nasládlý nebo spíš sladký. Ale nejhezčí na tom je, že byl uvařen podle německého čistotního zákona. Tedy je v něm opravdu pouze ječmen v podobě zrna, žádný koncentrát ani dosypávaný cukr (koncentrát, ať už sušený, nebo odpařený, se používá v potravinářství: je to sladina, která se odpařuje tak dlouho, až vznikne hustý extrakt podobný medu, případně se pulverizuje, tedy namele na jemný prášek). A pak kvasilo několik měsíců pomocí kvasnic, které se přidávají do šampaňského, načež z něj byla odejmuta voda.

Jak?

Vymražením. Alkohol nezmrzne, ale voda ano. Voda ředí alkohol: čím méně vody, tím více alkoholu. Kdybyste nechali zmrznout láhev s pivem a pak ji rozbili, to tekuté, co vyteče do kbelíku, je silné pivo. A válec zmrazené vody prostě vyhodíte.

Tolik o nejsilnějších pivech světa. Ale ještě jsem v úvodu slíbila, že vám povíme o nafukovací hospodě

Projektanti a konstruktéři jedné firmy opravdu takovou vyrobili – na její postavení potřebujete jenom deset minut a už můžete zvát hosty. Měří kolem dvanácti metrů, má pět metrů na šířku a téměř sedm metrů na výšku. Konstrukce může být upravena na přání zákazníka jako plně funkční hostinec s barem pro třicet konzumentů. Uvnitř najdete například i krb a můžete tam dělat všechno, co v normální hospodě, dokonce i kouřit nebo hrát šipky.

A samochladicí pivní plechovka, kterou jsme čtenářům také slibili?

Tento geniální vynález pro všechny milovníky piva se objevil ve Velké Británii. Speciální plechovka má uvnitř látku, která pivo kdykoli a kdekoli ochladí na teplotu 16,7 stupně Celsia. Pivo je v plechovce obklopeno speciálním vodním gelem, spodní část plechovky je naplněna látkou, která společně s gelem reaguje tak, že vyvolá pokles teploty v okolí. Vlastník piva jen pootočí spodní částí plechovky a látky se smíchají.

A co ten slíbený robot na „lahváče“?

Ten pochází z jednoho francouzského ostrova v Karibiku. V rámci svých technických studií tam jeden člověk vynalezl robota, který dokáže pochodovat po baru a otevírat jednu láhev za druhou – stroj pak vznikl na půdě Floridské univerzity a sestává ze sto padesáti součástek a více než osmdesáti metrů drátů. Práce na robotovi prý trvala čtyři měsíce. Něco podobného si můžete pořídit třeba do vaší oblíbené hospůdky, i když tam asi raději chodíte na točené pivo. A můj názor na takového robota? Pěkná hloupost.

Tolik o pivních kuriozitách. Máte-li zájem o další, na internetu jich najdete nepočítaně, stačí umět hledat!

Your Reply

You must be logged in to post a comment.